28.2.2018

Zachránili mé dceři život a tím zachránili i ten můj

Život píše nepředvídatelné příběhy. Často se říká, že čím těžší je jeho začátek, tím krásnější jeho průběh. „Myslím, že to platí, člověk si ho pak více váží, užívá si každý den,“ začíná své vyprávění Helena, maminka dnes dvacetileté Veroniky se kterou se chystají podpořit svou účastí závod Proběhni.se.

„Všechno to začalo s Verčiným narozením. I když jsem měla normální porod a ze začátku žádné tušení, že by mohly nastat problémy, ukázalo se, že má Verča problémy srdcem,“ popisuje začátky paní Helena.

„Z nemocnice na Bulovce nás předali na Dětské kardiocentrum v Motole, kde byla dceři po pár dnech života diagnostikována vada hypoplastického levého srdce. Několik týdnů to vypadalo zcela beznadějně. Pak se ale objevil náš strážný anděl, profesor Martin Kostelka,“ vzpomíná na začátek silného pouta, které rodinu se zkušeným doktorem protkalo.

„Přišel s návrhem na sice riskantní operaci, ale pořád takovou, která dávala dceři naději. Po třech měsících života čekala mou malou Verču první operace. V dalších letech následovaly ještě dvě. Nebyly bez komplikací, ale výsledek byl, že Verča může začít žít normální dětský život,“ vrací se ve vzpomínkách maminka Helena.

Její dceři byly čtyři roky. Tou dobou již žila s Verčou i svou druhou starší dcerou Terezou sama. Manžel je opustil krátce po Verčině narození. „Dnes je Verče 20 let a naštěstí nemá žádné potíže. Prožila krásné, zlobivé dětství, odřela si kolena a párkrát dostala na zadek. Bez problémů zvládla základní i střední školu. Dnes studuje angličtinu a stává se z ní úspěšná fotografka. To, co bylo, si nepřipouští,“ popisuje pokračování příběhu, který začal setkáním s profesorem Kostelkou.

„Nejen jemu patří velké poděkování. Doktorka Trojanová, Matějka, Gebauer. Dětské kardiocentrum v Motole se pro nás stalo opěrným bodem v životě a pan profesor naším strážným andělem. I díky němu se teď dcera může zúčastnit Proběhni.se, který moc rády obě účastí podpoříme. Tito kardiologové totiž nezachránili jen život mé dcery, ale díky tomu i ten můj.“