31.3.2019

Dvojčata s nemocným srdcem. Maminka odmítla potrat a věří v dobrý konec

Richard a Karlík, dvojčata paní Ivety psali náročný příběh už během jejího těhotenství. Doktoři ji doporučovali potrat, ale ona odmítla. Karlík bohužel porod nepřežil, Richard ale ano a již sedm měsíců píše se svými rodiči složitý příběh. Všichni ale věří v jeho dobrý konec.

V současné společnosti je rozšířena statistika, že na padesát novorozeňat připadají jedna dvojčata. U těch jednovaječných je ale vzácnost výskytu ještě vyšší, konkrétně jedna čtvrtina. Z takové vzácnosti se radovali i budoucí rodiče Iveta Koňaříková se svým partnerem, když jim v průběhu roku 2018 doktoři oznámili, že dva jednovaječné chlapíky čekají. Zodpovědnost budoucího rodiče na sebe nenechala dlouho čekat, a hned pár dní po radostné novině začali partneři hledat pro svou rozrůstající rodinku větší zázemí.

Paní Koňaříková vzpomíná na své těhotenství s bezstarostným očekáváním, ale pouze do třináctého týdne těhotenství. Na běžné prohlídce jí bylo oznámeno, že se jednomu z chlapců, konkrétně Karlíkovi, nevyvíjí mozkovna. Jednalo se o vrozenou vadu neslučitelnou se životem. „Byla to velká rána,“ vzpomíná paní Iveta. O to horší poté bylo, když jí doktoři, ať už přímo nebo nepřímo doporučovali jít na potrat. „S těmi lékaři jsem okamžitě utnula jakékoli vazby,“ říká razantně.

I přes nepřízeň osudu se snažili partneři do dané situace vnést co nejvíce pozitivna. A své myšlenky směřovali hlavně k Ríšovi, jehož vývoj se jevil dobře. Doktoři paní Ivetě vysvětlili, že v této situaci by bylo vhodné, směřovat veškeré úsilí k záchraně Richarda, a to ideálně podstoupením zákroku při kterém bude uvolněno místo pro jeho lepší vývoj. Takový zákrok ale paní Iveta odmítla, protože chtěla, aby chlapci spolu rostli a aby se narodili oba.

Ve dvacátém týdnu doktoři na velkém ultrazvuku zjistili, že ani malý Richard nebude mít bezstarostné dětství. Jeho srdce bylo na pravé straně. Lékaři se snažili zjistit maximum, ale definitivní diagnózu byli schopni stanovit až po jeho narození. „Připadalo mi, že každá další návštěva doktora mi přináší špatné zprávy,“ ale i přesto paní Iveta na další kontroly docházela s vírou, že nakonec vše dobře dopadne.

Ve druhém měsíci se paní Iveta dostala na rizikové těhotenství. Ve 32. týdnu těhotenství byla Iveta hospitalizovaná v pražském Motole, který je od jejího bydliště na Ostravsku vzdálen přes 350 kilometrů. „Na psychiku to pro mě bylo strašné, navíc takhle daleko od domova.“ Běžný termín porodu v tomto případě je 34. týden. „V té době jsme se s doktory v Praze bavili o transplantaci, řešili jsme, že by dítě s nevyvinutou mozkovnou mohlo poskytnout srdce mému druhému miminku.“

Tato varianta zapříčinila, že bylo nezbytné, aby paní Iveta oba chlapce nosila co nejdéle, proto byla od 34. týdne upoutaná na lůžko. Z celé transplantace nakonec sešlo z důvodu, že bylo magnetickou rezonancí zjištěno, že chlapec s nevyvinutou mozkovnou nemá vyvinuté ani další orgány.

Chlapci se narodili společně, ale v následující hodině bohužel došlo na předchozí prognózu doktorů a malý Ríša zůstal sám.

Richardův život nezačal vůbec pozitivně, už sedmý den po jeho narození bylo nutné provést první srdeční chirurgický zákrok. Operace proběhla v pořádku a rodiče si mohli oddychnout, ale bohužel ne na dlouho, protože Richardovi prasklo střevo, což vedlo k další operaci a dalším strachům o jeho život. Opět se podařilo doktorům zažehnat problém a i přes nutnou ileostomii tj. přímý vývod střeva, byl Richardův zdravotní stav stabilizován. V podobném rytmu se Richardův život ubíral dál.

V současné době je Ríšovi 7 měsíců, má za sebou celkem 4 operace a další ho čekají. Dle slov jeho maminky by měla proběhnout ještě jedna. Při této operaci by mělo být srdce dítěte upraveno na jednokomorový oběh.

I přes veškeré útrapy je paní Iveta za své rozhodnutí ráda, protože jak sama říká: „To co mám teď doma? Ten vydá opravdu za dva. I když je nemám oba, je to jako by tu oba byli (smích).“

Dnes na období nátlaků lékařů na podstoupení potratu  vzpomíná se slovy: „Lékaři v takové situaci mají velkou moc člověka ovlivnit a člověk bez silné nátury pravděpodobně tomu tlaku podlehne.“ Paní Iveta vidí problém hlavně v tom, že se lidé neseznámí dostatečně z diagnózou a problémem, který nastal a upřednostní názor lékaře. V případě paní Ivety, po získání informace, že vada je operovatelná, byla jasná volba těhotenství zachovat. Ráda vzpomíná na svého gynekologa a také pana doktora Jana Pavlíčka, který jí v jejím rozhodnutí podporoval a díky kterým nakonec i celé těhotenství zvládla.

Malý Ríša je dnes pro paní Ivetu a jejího partnera velkým štěstím a dělá jim každý de radost. „Je to takový smíšek, u kterého by si ani nikdo neřekl, že má nějaké problémy.“

Proběhni.se je podle paní Koňaříkové perfektní akce, prostřednictvím které je možné šířit osvětu pro lidi, která je podle ní velmi důležitá. A s podobnými akcemi velmi sympatizuje, protože si myslí, že lidem by se mělo pomáhat, ať sousedům nebo i úplně cizím lidem, díky čemu je potom svět lepší. Proběhni.se z IKEM do Kunratického lesa nejen pro své srdce v sobotu 13. dubna. Registrace na www.probehni.se.