9.12.2019

Představujeme naše hrdiny: Operace srdce mi komplikovala výchovu dcery

„Největším trestem pro mě bylo, že jsem doma nemohla být plnohodnotně k dispozici rodině,“ začíná své vyprávění Jaroslava Rosato, dvaatřicetiletá maminka dvou dětí. „Zdravých dětí,“ klepe si na zuby, protože sama takové štěstí neměla.

„První problémy přišly v mých 13 letech, když mi doktorka objevila šelest na srdci. Sanitka mě odvezla do nemocnice pro myokarditidu, kde se naštěstí podezření vyvrátilo. Zároveň však zjistili mj. nedomykavost chlopně,“ vysvětluje paní Jaroslava.

Od té doby se jí život otočil vzhůru nohama, musela docházet na pravidelné kontroly, často cítila při námaze i rychlé chůzi silné bušení na hrudi a zrychlený tep. „Silně jsem se zadýchávala, musela jsem zastavit a odpočinout si. Doktoři mě upozorňovali, že jednou budu potřebovat operaci. Nikdo mě ale neupozornil, že by měla být před těhotenstvím,“ říká smutně a hned dodává.

„Jednou jsem se na konzultaci ohledně operace ptala, zda je možné být v tomto stavu těhotná. Doktorka řekla, že ano a nám se to povedlo do několika měsíců. Bohužel po porodu se nález na srdci výrazně zhoršil a operace byla nevyhnutelná,“ popisuje začátek složitých lékařských vyšetření. Ty navíc přišly v době, kdy byl dceři rok a půl.

„Měli mi nahrazovat chlopeň s tím, že se uvidí při operaci co dál. O strachu tu asi nemusím mluvit, bylo to šílené období. Navíc jsem vyučená zdravotní sestra, znala jsem plno možných scénářů a komplikací. Všechno ale dopadlo dobře, tehdy jsem se podruhé narodila,“ má jasno.

Nejhorší část přišla po operaci. „Nejdříve nekonečných pět dní v nemocnici bez dcery a pak návrat domů. Bylo nesnesitelné nebýt schopná rodině pomáhat. Nic jsem pořádně nezvedla, nedokázala se plnohodnotně starat o dceru. Můj manžel byl však úžasný. Společně jsme to zvládli,“ uzavírá svůj příběh paní Rosato.

Operace proběhla 16. října 2014, v té době jí bylo 27 let. Jak sama říká, nedávno tak oslavila své 5. narozeniny. „Mám dvě krásné zdravé děti, můj zdravotní stav je stabilizovaný, srdce funguje a já jsem začala čím dál tím víc podléhat běhu. Třikrát týdně mám kecky na noze a jsem v terénu. I proto nebudu chybět na 3. ročníku Proběhni.se. Je to pro mě výzva, jak vrátit všem lékařům péči, kterou mi věnovali.“